Bylo nebylo

Komtesa podržela si babiččinu podobiznu a podobizny vnoučat jí odevzdala, z nichž měli rodiče velkou radost, ale babička největší; komtesa znala vložit do těch tváří duši, a bylo pravda, co babička každému, komu je ukazovala – a musely je vidět všecky známé -, říkala: „Jen ústa otevřít a mluvit.“ Mnohdy říkávala po letech, když už vnoučata z domu byly. „Není to ovšem mezi sprostým lidem způsob, aby se dávali malovat, ale nadarmo to není. Já sice dobře pamatuju, jak který vypadá, ale přijdou léta, člověku paměť bledne, podoba se ztrácí z mysli. Pak je to radost, když se mohu na ten obrázek podívat.“

Vozily se poslední pšeničné mandele z panských polí. – Poněvadž se vědělo, že paní kněžna dlouho zdržet se nemíní na panství, spěchajíc komtesou do Itálie, určil pan správec slavení obžínek ke konci pšeničních žní. Kristla byla nejkrásnější děvče v celém okolí, všecka způsobná; babička dobře hádala, zvolili ji, aby podala paní kněžně věnec. Za dvorcem bylo veliké prostranství dílem trávou porostlé, dílem byly na něm vyrovnány vysoké stohy slámy. Na trávník vztyčili chlapci vysokou tyč okrášlenou chvojem, pentlemi, vlajícími červenými šátky jako praporečky. Mezi chvojem bylo plno polního kvítí a obilních klasů. Okolo stohů udělali lavice, z chvoje besídky vystavěli, okolo okrášleného stromu udupal se mlat k tanci. „Babičko, babičko,“ pravila Kristla, „vy jste mne po celý

čas těšila, já v slovu vašem jen žila; Míloví poslala jsem plnou náruč nadějí, máme už obžínky, a posud nevíme, čeho se nadít. Povězte mi, prosím vás, nebyla to jen těšínská jablka, jež jste nám ukazovala, abychom snáze odvykli?“ „Bylo by nemoudré chtít vás na ten způsob těšit, bláhové děvče. Co jsem řekla, v tom stojím. Zítra se pěkně přistroj, paní kněžna to má ráda. Beztoho, budu-li živa a zdráva, že se tam přijdu podívat, pak, když se mne budeš ptát, budu ti moci povedít pravdu,“ odpověděla babička děvčeti a usmála se. Ovšem, ona věděla, jak se s Mílou ustanovilo, a kdyby nebyla kněžně slíbila mlčet, nebyla by meškala zbavit Kristlu trapného myšlení.