„I nám budiž odpuštíno.“- „I bez zpovědi dáváme vám rozhřešení,“ odpověděla Anča, podávajíc ruku Tomšovi, Kristla pak s uzarděním podala svoji Míloví. Chlapci dali se pod vůdcovství Martine a šli s ostatními do kostela.
Po kostele šli se všickni do lázní vykoupat, při čemž si starší ženy a muži dávali obyčejně baňky sázet, to patřilo k celku. Po koupeli kupovalo se pouti. Panímáma nakupovala celé
balíky obrázků, růženců, figurek a rozličných jiných dárků. „Mám tu čeládku, přijdou mléči, každý kouká, abych mu dala pouti,“ povídala babičce. Vedle babičky stála stará Fousko-vá, také babička, ráda byla by koupila klokočový růženec, ale když jí řekl kupec, že stojí dvacet krejcarů dobrých peněz, smutně ho položila zase na krám pravíc, že je drahý. – „Drahý, ten drahý,“ rozhorlil se kupec; „to jste neměla, osobo, jaktěživa klokočový růženec v ruce. Kupte si perníkový!“ – „Inu pantáto, jinému nebude drahý, ale mně je, poněvadž nemám víc než půl zlatého šajnu svého jmění.“ – „Za to nekoupíte klokoč,“ řekl kupec. Fousková odešla, ale babička šla za ní a povídala jí, aby s ní šla k jinému kupci, ten že má velmi laciné zboží. A vidíme! Ten kupec dával všecko za pac, jak to babička sama chtěla, takže Fousková za půl zlatého nejen klokočový růženec, ale i obrázky a jiné drobotiny dostala. Když ale od krámu odešly, povídala Barunka: „Viďte, babičko, vy jste tomu kupci to zaplatila, co scházelo; však já dobře viděla, jak jste na něj mrkala, aby Fousková neviděla.“ – „Když jsi viděla, viděla, ale nepovídej dále; co dává pravice, nesmí vědět levice,“ odpověděla babička. Kristla koupila si stříbrnou obroučku, na níž byly dvě hořící srdce; Míla hned koupil si také obroučku, na níž dvě v sebe složené ruce byly. Všecky ty dárky dali si poutníci dotýkat a světit a růženec, obroučku, obrázek aneb knížku dotýkanou choval každý co relikvii.
Majíce vše to zařízeno, poděkovali poutníci svým hostitelům, ještě jednou se pomodlili u div otvorné studánky, a pod ochranu matky boží se poroučejíce, vydali se na cestu k domovu. Ve Rtýnském lese, nedaleko devíti křížů, u studánky se odpočívalo; žízniví jsouce, shrnuli se okolo pramene, a když viděli, že dává Kristla Míloví pít z dlani, přišli, aby jim také nalila, což ona ráda udělala. Nato staří rozsadili se do trávy,
